Kniha českého teatrologa Jaromíra Kazdy se zabývá privátním i profesním životem dvou významných hereček, matky Jiřiny Stránské a dcery Kláry Jernekové.
Jiřina Stránská (1912–1999) ve svých nejlepších dobách působila v meziválečném avantgardním divadle E. F. Buriana D 34–41. Členové Déčka museli umět zpívat a tančit, ovládnout hudebně stylizovanou sborovou recitaci, která se nevyhýbala ani jazzovým inspiracím a zvukomalbě. Po uzavření divadla gestapem roku 1941 přešla Stránská do Městských divadel pražských a provdala se za režiséra Karla Jerneka. Setrvala zde do roku 1949, kdy musela odejít z politických důvodů a kvůli intrikám. V letech 1960–1974 učila dramatickou výchovu na Lidové škole umění prostředkovala umělecký odkaz E. F. Buriana.
Klára Jerneková (1945–2003) hrála na gymnáziu, v Divadle E. F. Buriana a v letech 1966–2000 byla členkou Národního divadla. Její herecký rejstřík byl široký. Svým osobitým stylem, uplatňujícím dívčí křehkost a citovou zranitelnost, ale i životní jiskru a smysl pro humor, ztvárnila desítky velkých charakterních rolí i menších postav. Především na divadle ztělesňovala role komické, tragické i dramatické, ale recitovala i v rozhlase, vystupovala ve filmech a televizních seriálech, věnovala se filmovému dabingu. Její dráha, zprvu oslnivá, pak tragická a dosud nevysvětlená předčasná smrt doplňují herecký dvojportrét.
