První Husserlův spis k transcendentální fenomenologii provázený dvěma interpretacemi Jana Patočky.
Lidské poznání se prostřednictvím subjektivních pochybností nepopírá, ale ani se nestává pochybným. Poznáním se však stávají pouze nepochybné možnosti poznání a absolutně -výstižné- poznatky. Základním předpokladem tohoto procesu tudíž je neakceptovat ihned žádnou formu poznání jako poznání, neboť subjekt by mohl být zaskočen pochybnostmi - prvotním se stává vědomí nepochybných případů poznatků, skutečně vystihující předměty svého poznání. Zakladatel fenomenologie zkoumá možnosti objektivních věd při poznávání problematiky transcendence. Jak může poznání překročit samo sebe a vystihnout bytí, které nelze najít v rámci vědomí? Subjekt nesmí použít transcendentní redukci, ale fenomenologickou redukci - tj. vyloučení všech transcendentních tezí. Fenomenologickou redukci představuje vztažení -neplatnosti- k veškeré existenci transcendence. Vědecké hypotézy, teorie, platnosti, skutečnosti se stávají přípustné pouze jako fenomény. Radikální zdůraznění lidského vědomí jako absolutního -čistého bytí-, zcela odlišného od skutečnosti ostatní reality. Jednotlivé věci jsou dány pouze v jevu a jeho prostřednictvím! Přílohu tvoří dva Patočkovy články o Husserlově transcendentální metodě.
