Po autobiografickém románu a obsáhlém výboru z veršů přichází Jiří Rulf s další prací, kterou lze označit za bilanční. Komorní novela Jmenuji se Offenbach o milostném vztahu stárnoucího spisovatele k mladé ženě se odehrává na pozadí „velkých“ dějin 20. století a je současně analýzou nevalného stavu vědomí společnosti v dnešních časech. Autor si klade otázku, zda zesurovění doby je dáno stále se na povrch deroucí živočišnou podstatou člověka, kdy se z něj stává „nahá opice“, jednající jen podle svých instinktů, nebo kulturním úpadkem, který kolem sebe spatřuje. Toto hlavní téma knihy, jež se vydává ve stopách myšlení Canettiho a Lorenze, provází řada úvah o zvěcnění vztahů, odcizení, umění a poslání literatury, ale také třeba o kýči a zvonech. Novela napsaná nenápadným, strohým, ale zároveň poetickým stylem ovšem nerezignuje ani na příběh, jehož víc než překvapivé vyústění ponechává člověku naději.
