Spolky pro podporu umění a spolky umělců patří ke klíčovým institucím umění v 19. století a vývoj vztahu nebo i spory mezi nimi jsou důležitou součástí procesu moderní emancipace výtvarného umění. Pražská „Jednota umělců výtvorných“ (1848-1856) je z tohoto hlediska středoevropsky významným fenoménem, který dává studie do souvislosti s vývojem v okolních zemích a metropolích. Kritická edice těchto dokumentů zahrnuje dosud nevydané prameny i komentovaný přehled dalších, již publikovaných (např. k tématu se vztahující dopisy Josefa Mánesa, vydané již dříve v téže edici Ústavu dějin umění AV ČR). Výzkum i vydání publikace proběhly s podporou Grantové agentury České republiky. (Anotace ÚDU AV ČR)
Publikace soustřeďuje dostupnou základní dokumentaci pojící se k historii hnutí českých umělců v Praze 1830-1856 a jejich snah o ustavení formálního spolku
