Předkládaný svazek se snaží především z českého pohledu nastínit poměrně komplikované dějiny tohoto teritoria. Těžiště výkladu tkví ve středověku a raném novověku (14.–17. století), kdy markrabství Horní a Dolní Lužice podléhala České koruně a kvetly kontakty a vztahy s českým územím v oblasti státoprávní, diplomatické, kulturní, církevní i hospodářské. Upozorňuje na rozdíly mezi oběma markrabstvími, která sice sdílejí název, ale ne vždy i historické osudy. Lužice navíc nesplývá jen s Lužickými Srby, jak je často vnímáno v českém povědomí. Kontakty mezi Lužicemi a Čechy udržovalo ve sledovaném období i zdejší německé obyvatelstvo. Na druhou stranu lužickosrbská kultura dříve i v současnosti inklinuje k Čechám (mj. Lužický seminář) a Lužičtí Srbové „ku Praze“ stále intenzivně vzhlížejí.
