Kdo by očekával za větou Jak zahnat splín otazník, velice by se zmýlil. Mark Twain se neptá, jak přežít smutnou náladu, naopak – každá ze sedmnácti povídek tohoto souboru je malou pilulkou proti splínu a představuje svého autora v trochu jiném světle, než jak ho čeští čtenáři dosud znali. S humorem, místy hodně sarkastickým a kousavým, uděluje rady do života, vede přednášku o vědní disciplíně zvané onanologie, nebo se zamýšlí nad úskalími německého jazyka.
Povídky vycházejí v českém překladu poprvé a nejsou pouhým ohlednutím do literární minulosti. Stáří jim nikterak neubírá na vtipu. „Večer je mu povoleno sníst tři sousta jakéhokoliv jídla, které mu nechutná, a vypít sklenici libovolného likéru, který nesnáší. Pokud je nekuřák, je mu dovoleno zapálit si dýmku. V 9.30 přesně musí být v posteli a sfouknout svíčku. Další den to celé znova. V čem je tohle lepší než mít dnu, to nevím,“ píše Twain v roce 1892 o procedurách v Mariánských Lázních a my mu rozumíme i dnes v 21. století.
