Autoři této kolektivní monografie se snaží na základě terénních výzkumu u krajanů z Bulharska, Srbska, Spojených států amerických, Ukrajiny a Chorvatska upozornit na nové rozměry bádání krajanské problematiky. Cílem monografie není nahlížet na krajany skrze tradiční přístupy integrace nebo asimilace, ale upozornit na transnacionální vztahy krajanů. Cílem knihy není zkoumat krajanské enklávy v rámci tradičního nacionálního diskurzu, ale demaskovat nacionalistickou politiku uplatňovanou vůči krajanům. Uváděná publikace rovněž nepřehlíží ústně předávané vzpomínky krajanů na úkor archivních záznamů, jak se často děje, ale uvádí význam narací pro samotné krajany. Také není cílem knihy nekriticky sledovat politiku identit u krajanů, ale upozorňovat na její úskalí.
Určité rozměry bádání byly dosud přehlíženy, anebo se nepovažovaly za podstatné. Svůj vliv měla jak tradice uplatňovaná v České republice, respektive v Československu, tak i izolace českých, respektive československých sociálních věd vůči inovativním zahraničním přístupům. Tato kolektivní monografie tak uvádí kritiku metodologického nacionalismu i politiky identit a upozorňuje na transnacionální vztahy, narativní konstrukci identit, cross-border vazby a na multi-sited etnography. Monografie však neuvádí pouze novou sociálněvědní metodologii, ale obsahuje také bohatý empirický materiál. Je tak vhodná nejen pro odborníky, ale pro všechny typy čtenářů. Celkovým záměrem je rozšířit poznatky o krajanech a přispět tím k celistvějšímu uchopení krajanské problematiky.
