V roce 1988 formuloval Reaven tzv. „metabolický syndrom X“ a od té doby se stal pojmem v klinické medicíně vžitým pro současný výskyt inzulinorezistence a kompenzatorní hyperinzulinémie, abdominální (viscerální) obezity, dyslipidémie (nízné hladiny HDL-cholesterolu), hypertriglyceridémie, hypertenze, poruchy glukózové tolerance (PGT), resp. diabetu 2. typu s následným zvýšením rizika rozvoje ICHS.
