Cílem knihy je usnadnit čtenáři základní orientaci v čínské architektuře a umožnit mu zasvěceněji posoudit její krásu v době, kdy tato země přestává být nedostupnou a vzdálenou. Výklad se soustředí zejména na architekturu vybudovanou za vlády dynastií Ming a Qing (14. až 19. století), tedy na dobu, z níž pochází většina dochovaných památek. Starověku, na který se neoprávněně zužují představy o tradiční Číně, se autorka věnuje v první kapitole, v dalším textu se však vrací k některým starověkým koncepcím, které pozdější doby přejaly. Jejich dodržování vedlo k určité vývojové strnulosti, která zajímavě kontrastuje s proměnami evropské architektury. Jednotlivé kapitoly popisují rozličné typy čínských staveb – obydlí, pagody, altánky, mosty, věnují se také uspořádání zahrad, klášterů, úředních areálů a paláců. Vytvořit si názornou představu čtenáři pomáhají četné kresby a plánky.
