Božena Kuklová-Jíšová (1929) v r. 1954 obviněná z protistátní činnosti a odsouzená na deset let (propuštěna v roce 196 na amnestii) vzpomíná na své spoluvězeňkyně. Její autentické svědectví o chvílích smutných i veselejších budilo nedávno pozornost čtenářů časopisů Mukl a Věrni zůstaneme.
Ty, kteří znají její sbírku Verše psané za mříží (1996) – třeba z opakovaného rozhlasového čtení – nepřekvapí, že jde opět o strhující četbu o jinak nepříliš dokumentovaném ženském vězeňství komunistické éry.
Osudy politicky vězněných žen z celého tehdejšího Československa – vysokoškolských učitelek, kulaček, dělnic, úřednic, žen v domácnosti i řádových sester – zůstanou součástí novodobé historie našich zemí.
