Autorka, přední britská filmová teoretička a průkopnice feministické kritiky, se pokouší o jakousi psychoanalytickou diagnózu jedné z největších ikon světového filmu. Vědomě se vzdává pokusu o ucelenou analýzu, kterou shledává u tohoto filmu za zbytečnou, ale věnuje se inovativnímu způsobu vyprávění, nejednoznačnému zobrazení postav, které odporovalo zavedeným postupům hollywoodské kinematografie. Mulveyová vnímá film jako útok na diváka, na jeho pozornost, která je třeba k odkrytí tajemství celého filmu, doslova k psychoanalýze hlavní postavy, která je klíčem celého vyprávění. Pozornost věnuje také politickému kontextu doby, v němž film vznikl a na nějž reaguje. Kniha je opatřena doslovem filmové teoretičky Petry Hanákové.
