Arteriální hypertenze, jedna z nejrozšířenějších civilizačních nemocí, začala psát svou moderní historii 17. prosince 1896, kdy v Gazzetta Medical di Torino uveřejnil Scipione Riva-Rocci popis sfygmomanometru. Tato práce odstartovala moderní diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze. Klinický význam tohoto závažného onemocnění začal být intenzivně sledován až od 20. let 20. století a nabyl nové dimenze zavedením první efektivní léčby v 50. letech s postupným narůstáním prospektivních a později i retrospektivních studií. Nová invazivní i neinvazivní vyšetření rozšířila postupně naše vědomosti o nemoci, která není nadarmo označována za „tichého zabíječe“. Toto označení si vysloužila nejen pro svůj často asymptomatický průběh, ale především pro následky nediagnostikované, neléčené nebo nesprávně léčené choroby. Publikace z pera předních slovenských odborníků chce široké lékařské veřejnosti poskytnout základní orientaci v diagnostice a léčbě arteriální hypertenze v rozsahu podstatných faktů a na konkrétních příkladech poukázat na základní diagnostické a léčebné algoritmy.
