Paranoidní syndrom vlastního zápachu je v naší populaci relativně vzácný a lékařské veřejnosti málo známý psychopatologický syndrom, se kterým se většina psychiatrů v průběhu své celoživotní praxe setkává také zpravidla pouze v několika málo případech. V úvodu jsou popsány kazuistiky a práce věnované tématu. Další kapitola předkládá typické, mimořádné, ale i okrajové popisy nemocných. V závěru jsou porovnány názory a hypotézy jiných autorů se zjištěními autora. Zvláště cenná jsou porovnání syndromu vlastního zápachu s dalšími sice známými, ale v psychopatologické klasifikaci obtížně zařaditelnými pojmy (vztahovačnost, hypochondrie, dismorfofobie, parazitární bludy).
Autor užívá metody srovnávací psychopatologie, která je v jeho zpracování brilantní a inspirující. Deskriptivně-psychopatologickým pohledem se autor dotýká i tradičního problému definice bludů a nebojí se citovat, že někdy jde u nemocného -o jakousi směsici obsese, ovládavé představy a bludu-. Ve srovnávací diskusi s názory psychiatrů - klasiků demonstruje, jak je možno se poučit ze studia zkušeností našich předchůdců.
