Isparana s Conanem se rvali a divoce převalovali v písku. Když na chvíli přerušili boj, byla nad ním. Zvedla se. Klečela na něm s koleny ve žlutých nohavicích zabořenými v písku. Pak se jí v ruce mihl meč. Slunce se odrazilo od zakřivené čepele i od jejich očí, které byly plné nenávisti a touhy zabít.
Conan viděl záblesky v těch nenávistí šílených očích, ale záblesk oceli v Isparanině ruce ho zajímal mnohem více. Když se čepel spustila k úderu, Conanova ruka vystřelila vzhůru. Její zápěstí zapadlo do jeho dlaně jako pádlo do výřezu v boku lodě. Její paže se zachvěla a zůstala uvězněna v jeho sevření. Conan zastavil její paži a začal ji pomalu svírat. Druhou rukou vytáhl její tesák...
