Jedním z charakteristických rysů filosofie 20. století bylo prohloubení otázky po opravdovosti lidské existence. Tento myšlenkový pohyb o sobě dal vědět především díky existencialismu, ale jeho jinou, a možná jemnější podobu lze nalézt ve filosofii orientované hermeneuticky. Právě ta umožnila autorovi nalézt způsob, jak překlenout propast věků a uskutečnit rozhovor mezi současným tázáním po smyslu lidské existence a starověkými texty. Kniha nabízí poutavý sestup k pramenům evropské vzdělanosti (k Homérovi, k řeckým básníkům, dramatikům a filosofům, zvláště k Aristotelovi), jehož záměrem je prozkoumat čtyři cesty k autentickému lidství, jak byly objeveny již antickým světem, a ukázat jejich význam pro současného člověka. Postupně se tak čtenáři představují teorie jako cesta vědění a náhledu, technika jako cesta zručnosti a umění, praxe jako cesta jednání, a konečně extáze jako cesta vytržení a transcendence. Forma eseje zpřístupňuje autorovy úvahy nejen tradičním čtenářům filosofických textů, ale i širší veřejnosti se zájmem o historii, literaturu, umění nebo společenské vědy.
