Paměti Ivana Kratochvíla (*1937), rodáka z jihomoravského Podivína, začínají ve válečném roce 1944 a končí rokem 2001, ve kterém zemřela jeho první manželka. Jeho vzpomínky na dětství střídají zážitky let studentských, aby se poté koncentrovaly na jeho manažerské povolání, kterému věnoval celý svůj profesní život.Svoji kariéru zahájil v Králodvorských cementárnách, následně působil v Radotínských cementárnách a vápenicích, poté pracoval v pražském Keramoprojektu a svoje řídicí aktivity ukončil jako generální ředitel akciové společnosti Českomoravský cement.Publikace je charakterizována dvěma rovinami vyprávění: konstantní - tvořenou fakty, dějinami, skutečnostmi, vlastním životním příběhem, proměnná pak obsahuje komentáře k různým dějinným událostem či úvahy nadčasové. V těchto svých reflexích se autor zamýšlí nad mnoha souvislostmi dějin a nad bohatostí a pestrostí života. Ivan Kratochvíl patří k těm řídicí pracovníkům, kteří dovedli přemostit dvě epochy – tu před rokem 1938 s tou, která nastoupila po roce 1989. Nedělali to z nějakých politických důvodů, ale protože tak byli vychováni a tak se to i patřilo.Kniha je poutavá pro lidský příběh chlapce z moravské vísky, který to dotáhl až na generálního ředitele a manažera roku. Ale není to nějaký americký sen, je to jen českomoravský příběh o práci, schopnostech a štěstí.
