Tato publikace měla být podle původního úmyslu autorů
pouze důkladným a co možná nejpřesnějším popisem jedné
(i když největší) námořní bitvy, k níž došlo za první světové
války na Jadranu. Během dlouhých desetiletí se totiž popis průběhu zmíněného střetnutí, které se odehrálo
v Otrantském průlivu 15. května 1917, v podání různých historiků pozoruhodně měnil. Z drobných
omylů a nepřesností se stálým opakováním stávala „historická pravda“, k níž si občas někdo cosi přidal,
jiný pro změnu zapomněl uvést důležité informace a další prostě bez prověřování opsal či mizerně obkreslil,
co mu přišlo pod ruku. Neradostný výsledek takových postupů je možno nejsnáze rozpoznat na
při různých příležitostech uveřejňovaných orientačních mapkách, kde se dokázaly záhadně ztratit, nebo
plout odjinud a jinam celé skupiny lodí. Nezbývalo proto než se vrátit k nejstarším pramenům, hlášením
velitelů, lodním deníkům i dalším písemnostem a pečlivě srovnávat jednotlivé údaje. Autoři pevně
doufají, že se jim podařilo dostat
se tak blízko tehdejší skutečnosti,
jak to dnes ještě jde.
Jenomže… Pokud má kniha mimo
odborníků na danou problematiku
oslovit také početnější čtenářskou
obec, je nutno zasadit celé líčení
do širších souvislostí. Nezbývalo
proto než „začít od Adama“ a ke
slavné bitvě se postupně propracovat.
Tak se stalo, že ústřední událost
nakonec zabírá méně prostoru
než všechno, co je potřebné k
dokreslení situace. Ze zamýšlené
útlé brožury se trochu nechtěně
stala opravdová kniha, ve které
čtenář nalezne přehled hlavních
válečných událostí na tomto bojišti i spoustu méně známých informací, k nimž se není vždycky snadné
dostat. Podobně je tomu s velkým množstvím fotografií, mezi kterými se najde řada dosud nikdy nepublikovaných
snímků, nově zpracovanými mapkami a nákresy válečných plavidel i námořních letounů. Při
líčení bojů jsou pochopitelně vždy zdůrazňovány epizody, jichž se zúčastnily právě ty rakousko-uherské
válečné lodě, které sehrály hlavní roli v popisované bitvě.
