Již starověké lékařské příručky věnovaly svou pozornost problematice porodu a početí.Narození nového jedince jako symbol obnovování rodu, zajištění genetické kontinuity, stálo vždy v centru společenské pozornosti. Zjišťovaly se příčiny potratů a předčasných porodů, vzniklo speciální babické povolání, které mělo právě ve spojení s tajemstvím zrození téměř ritualizované zabarvení magie. Až s nástupem nového vědeckého modelu se péče o matku a dítě stává specializovaným lékařským oborem, který nevychází pouze z instinkivní zkušenosti porodních bab, ale zaměřuje se též na individuální znaky.
