Kniha se zabývá fenoménem ženského hnutí v českých zemích, který v daném období let 1945–1955 nacházel svoji realizaci především prostřednictvím organizací žen. Soustřeďuje na jejich formální a obsahové proměny, zvláště na jejich postupnou transformaci v éře komunistické vlády. Organizace žen jsou sledovány z hlediska několika hlavních ukazatelů: procesu a okolností vzniku dané organizace, proklamovaných cílů, reálné pracovní činnosti, organizační podoby, členské základny, kontaktů s mezinárodními organizacemi žen a v poúnorovém období vzájemného vztahu s KSČ. Uvedenou problematiku zasazuje do širšího kontextu první kapitola, zabývající se nástinem ženského hnutí v českých zemích od 19. století do druhé světové války. Poslední část knihy se věnuje obrazům „nové“ socialistické ženy, které reprezentují poúnorové změny v symbolické rovině.
