Monografie se snaží osvětlit otázku, jak pohlížet na slova tvořená kompozicí ve staroslověnském písemnictví. Autor se zabývá problematikou tzv. spojovacího morfému kompozit, tvaroslovím složenin, jejich slovotvorbou, mikrosyntaktickým vztahem mezi oběma částmi kompozit. Rozsáhlá kapitola je věnovaná tzv. „cizím vlivům“, v níž je sledován dosah vlivu řečtiny na jev kompozice ve staroslověnštině. V samostatné kapitole je v jednotlivých sémantických hnízdech zkoumána ideologická identita staroslověnštiny., prostor tu je věnován mimo jiné tzv. sémantické redundanci. V samém závěru si autor všímá fenoménu kompozit ve staroslověnštině bez odpovídajících paralel v řečtině. Kromě soupisu použité literatury jsou v přílohách publikovány oba výchozí korpusy kompozit (SSr i SJS).
