Zdenka Jelínková byla významnou badatelkou v oblasti lidového tance, která stála u zrodu české etnochoreologie po druhé světové válce. Narodila se 30. března 1920 na jihovýchodní Moravě ve Velké nad Veličkou. V době svého dětství a mládí zde ještě měla možnost setkat se s projevy tradiční lidové kultury, které rychle mizely pod vlivem moderní společnosti. V roce 1949 ji její zkušenosti přivedly do skupiny sběratelů, kteří pořizovali záznamy pro Ústav pro lidovou píseň v Brně. V roce 1950 se stala odbornou pracovnicí této instituce a setrvala zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Během svých terénních výzkumů, které zaměřovala převážně na Moravu a částečně Slezsko, sesbírala 10 000 záznamů. Zemřela 5. října 2005. Předkládaná publikace představuje tuto osobnost skrze její celoživotní dílo a zároveň nastiňuje formování etnochoreologie v českém prostředí. Kniha je věnována významné sběratelce a badatelce v oblasti lidového tance Zdence Jelínkové (1920–2005). Práce není jen publikací o životě a díle této výrazné osobnosti, ale také o fenoménu lidového tance, který Zdenka Jelínková studovala zejména na Moravě a ve Slezsku, jeho historii a vývoji. Předkládá materiál, který byl pro tuto badatelku vodítkem v rámci jejích terénních výzkumů, pomáhal jí o tanci přemýšlet a hledat vzájemné souvislosti. Na něm byly vystavěny základy české poválečné etnochoreologie, a to zejména její moravské části. Text je doplněn o bibliografii Zdenky Jelínkové, která konkretizuje představu o rozsahu a významu jejího odborného odkazu.
