Propojování dvou žánrových pevnin, hudby a poezie, tak byly koncipovány a ve stylu nekonečného jam session také prožívány koncertní podvečery v legendární pražské Redutě v polovině slavného porevolučního desetiletí. Písničky se přelévaly do básní a naopak, Vladimír Mišík s kapelou reagovali na pocitový kolorit básní skladbami někdy už během přednesu veršů „ve stavu zrodu“, jak byl vnímán interpretační styl Mirka Kováříka. Nahrávky dvojalba tvoří zajímavou tematickou, hudebně-poetickou koláž, jejíž osobitě napružená atmosféra podnes nevyprchala
