Knihu Nesamozřejmost vědy a techniky lze vymezil jako rozsáhlá
filozofickou esej, jejímž námětem je evropská vědecká literatura od 16.
do počátku 20. století v historických, kulturních, vědeckých a
filozofických kontextech. Věda se zde ukazuje ve své nelinearitě, ve
spletitosti možných přístupů, jak chápat vědeckou literaturu nejen
v jejích jednotlivých dílech, ale také jako celek. Vědecká literatura
zde není ani samozřejmý, ani jednoduše konstruovatelný celek.Kniha je
tedy pokusem o takovou konstrukci celku, která favorizuje spíše
zachování původní složitosti než podřízení nutným zjednodušením, jimž se
musí poddávat interpretace. Jednotlivá díla vědecké literatury jsou
včleňována do určitých významových okruhů, které kombinují historické a
věcné hledisko -- díky tomu postupně vystupují okruhy jednotlivých
disciplín nebo metod (architektura, mechanika, fyzika, téma přírody a
života, hospodářství, jazyka, matematizace atd.) Celý tezaurus
historického fondu se tak stává -záminkou- k široce strukturované úvaze
o povaze novověké evropské vědy a o vztazích mezi technikou, vědou a
filozofií.
