Publikace je věnována fenoménu humoru ve školním prostředí. Přináší výsledky původního empirického šetření založeného na narativní analýze písemných vyprávění žáků a učitelů 2. stupně základní školy. Kniha popisuje typické motivy a zápletky školního humoru a detailně se věnuje jeho funkcím. Ačkoli se předpokládá, že humor může facilitovat proces učení, realizovaný výzkum dokládá, že těžiště jeho fungování je v oblasti sociálních vztahů. Humor má na jedné straně potenciál harmonizovat vztahy ve skupině a posilovat solidaritu, na druhé straně může sloužit jako útočná zbraň v mocenských potyčkách a vyjednáváních. V publikaci se dále tematizuje fakt, že humor je významným prostředkem, který žákům umožňuje zvládat nároky, jež na ně škola klade, a vyrovnávat se s některými institucionálními rysy školy, především s nudou a opresivní autoritou dospělých. Na pozadí uvedených zjištění se řeší otázka, zda humor narušuje a zpochybňuje tradiční školní postupy a mechanismy, či naopak přispívá k jejich udržení. Kniha obsahuje řadu autentických ukázek, které čtenářům umožňují udělat si představu o tom, jaká je podoba humoru v současné české škole.
