Autor nás provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty). Proč některá náboženství dovolují znázorňovat božské pomocí obrazů, zatímco jiná to zakazují? Proč filozofové nacházeli důvody k pohrdání řeckým uměním v době, kdy bylo na svém vrcholu? Proč byl biblický zákaz obrazů tak odlišně interpretován židy, muslimy a křesťany? Proč byl spor o obrazy tak ostrý v Byzanci, zatímco na Západě vznikaly světské i náboženské obrazy? Autor se věnuje vývoji filozofické logiky nepřátelské obrazu – od Platona k Malevičovi, přes Kalvína a Kanta k Hegelovi – a zkoumá, jak tyto myšlenkové proudy ovlivnily evropské umění. Své bádání zakončuje analýzou moderního abstraktního umění, které považuje za poslední výboj starého ikonoklasmu. Na obsáhlé a originální knize oceníme nejen erudici autora, ale i jeho přesvědčivý intelektuální přístup.
