Od počátků sociologického myšlení byla rodina chápána jako základní jednotka, zajišťující reprodukci společnosti v rovině biologické, ale i v rovině sociálních pravidel, norem, hodnot a institucí. Modernizace partnerských vztahů mimo jiné přináší také snazší možnost vystoupit z neuspokojivého manželství. Rozšiřující se kultura rozvodovosti je relativně novým fenoménem, jenž nabývá na významu během posledních desetiletí, a je možné, že rozvod ovlivní mechanismy sociální reprodukce. Teoretická otázka v nejobecnější rovině stojí takto: Jak se budou odlišovat mechanismy sociální reprodukce v situaci, kdy narůstající možnost rozpadu partnerství rozšiřuje skupinu lidí, kteří jsou nuceni redefinovat svoje životní dráhy a reprodukční strategie? Jaké nové reprodukční mechanismy můžeme nalézt, jestliže podstatná část dětí projde socializací v rodinách s jedním rodičem, nebo smíšeného typu? Náš empirický výzkum je veden logikou sekvenčního explanačního designu v rámci smíšených metod. První část analýzy odpovídá kvantitativnímu popisnému přístupu a prostřednictvím sekundární analýzy směřuje k popisu různých aspektů porozvodové situace: sociální situace domácností rozvedených, rodičovské dráhy žen, které zažily rozvod a navazování nových partnerství. Zároveň zkoumáme efektivitu mezigeneračního přenosu vzdělanostní úrovně v rozvedených rodinách ve srovnání s intaktními. V tomto typu smíšeného výzkumu pomáhá kvalitativní výzkum prohloubit interpretaci vzorců nalezených v předešlé kvantitativní části analýzy. V této fázi obohacujeme naši datovou základnu o kvalitativní hloubkové rozhovory. V souladu s logikou zakotvené teorie přicházíme na konci práce s teoretickým modelem, který se snaží vysvětlit změny v reprodukčních strategiích skrze vznik specifického typu individualizačního habitu a re-konstrukční složky reprodukčních strategií.
