Román V kuchyni je ódou na pomíjivost. A snad nikde není pocit pomíjivosti intenzivnější, než v prostředí velkoměstského hotelu, v tomto případě hotelu Imperial na londýnském náměstí Picadilly Circus. A ústřední postavou je tu Gabriel Lightfood, hotelový šéfkuchař. Ve svých dvaačtyřiceti se ocitá na přelomu života. Jeho sponzoři jsou připraveni financovat naplnění jeho snu, otevření vlastního restaurantu, a právě požádal o ruku svou přítelkyni Charlie. Objev mrtvoly vrátného v hotelovém suterénu je ale okamžikem, od kterého se Gabrielovy životní jistoty začínají hroutit. Setkává se s tajemnou dívkou Lenou z Východní Evropy, nejasně spojenou se smrtí vrátného. Lena tvrdí, že je obětí obchodu s bílým masem a Gabriel jí nabídne pomoc. A věci se začnou komplikovat.
Víc než co jiného je ale román V kuchyni knihou o světě práce – o tom, jak nás práce mění a jak nás definuje. Gabrielovo pracoviště, v posledních letech zprofanované televizními show, se tady zdá i nadále být fascinující a kuchyňské scény jsou silnými místy románu. Své postavy autorka často používá jako prostředníky k tlumočení rozdílných názorů na Velkou Británii. A obratně tak vytváří portrét národa, jenž ztrácí pocit identity.
