Kniha mapuje oblasti sakrální umělecké tvorby, kde na základě zkoumání moderních sakrálních staveb se představuje architektura v závislosti na 'kánonech' obsažených a vyjádřených liturgií a teologií. Při navrhování křesťanských staveb se promítá do architektonického návrhu konkrétní chápání liturgie a eklesiologie. Tato liturgická matrice architektonické tvorby obrací pozornost k vlastní liturgické praxi i k církevním směrnicím pro sakrální architekturu. Ačkoli tyto dokumenty stanoví obecné zásady a normy, v této publikaci se poukazuje na jistá kritéria, podle nichž je možné konkrétní sakrální stavby nejen navrhovat, ale i hodnotit. Kniha je určitým zhodnocením sakrální tvorby v Čechách a na Moravě za posledních 50 let a zaplňuje tak mezeru v současném studiu moderní české architektury.
