Na jaře roku 1940 se rozhodla Vítězslava Kaprálová zkomponovat pro svého budoucího manžela Jiřího Muchu, který hrál amatérsky na zobcovou flétnu, tři drobné skladby. Dokončila však pouze dvě, přičemž – jak plyne z rukopisu – pomýšlela na to, že je může hrát jak zobcová flétna, tak také flétna příčná. Přestože se jedná o skladbičky velmi svěží a nápadité, nebyly doposud publikovány. Tiskem vycházejí díky iniciativě a podpoře kanadské hudební společnosti The Kapralova Society.
