Čtyřvětá Sonáta fis moll z r. 1917, zařazená do třetího svazku souborného vydání varhanního díla Josefa Kličky, má téměř symfonické rozměry a je nejen nejrozsáhlejší Kličkovou varhanní skladbou, ale ve své době byla i největším a nejreprezentativnějším dílem české varhanní literatury vůbec. Přes svůj nezpochybnitelný význam nevyšla nikdy tiskem. Její historicky první vydání připravil dr. Petr Rajnoha na základě skladatelova rukopisu, uloženého v archivu Kličkových dědiců.
