Ars Magna (Velké dílo) jednoho z největších básníků 20. století,je záznamem meditací a zkušenosti vycházející z převratných poznání na pozemském horizontu vědy, překvapivě souznících ve směru vertikálníms dávnými duchovními směry ústícími v čirém transcendentnu věčného božství: V této mystické básni v próze se mísí a spájí elementy dávné alchymie a kabalistickéalgebry s poznatky kvantové fyziky; narážky, ohlasy a filiace protínající jednou sféry Dantova Empyrea, podruhé Hölderlinova Hesperionu či Goetheho nebo Schillerova Elysia.
-Tyto stránky jsem napsal pouze pro tebe, můj synu ve vzdálené budoucnosti. Ars Magna je pyramida, jejíž základna
je široká a do výšky se zužuje. Vtiskl jsem svému Velkému Dílu tu nejmenší
rozlohu a největší možnou váhu, aniž bych se snažil být vyslyšen zmítanou
elitou tohoto období Turby, a tedy putrefakce: naše velké politické a sociální
války jsou strašlivými poli, naše pojetí lásky mrvou a naše věda měkkým zrnem,
jež slunce obnovy ještě nenechalo vyklíčit. Ó Pohybe, Krvi vytrysklá
v božském Fiat, když jsem tě zatratil, byl jsem sám úderem Mistrova srdce! Nyní se mé nohy opět pevně
opírají o zemi, mou matku. Chci žít, žít a pracovat pro lidi, mé nepřátele. Probuď se, Vesmíre, rozlij se
přes miliardy mléčných drah, tvých žil, ó magická Krvi vytrysklá
z Mistrova srdce! Ó živote, svatý živote, zjev se v hlubinách stínu,
nesmírný a zářivý. Požehnaná hodina! Den země, surový jako muž a prolhaný jako
žena, zavírá oči oceánů a moří a pohled moudrosti klesá z myriád očí na
mou pozlacenou duši. Má noční pravda se probouzí, jsem svobodný, svobodný! Již
nejsem zbabělým tvůrcem iluzí; skoncoval jsem s komedií očišťování
pozemské věci, již miluji svou slabostí. Jsem svobodný! To je jako bych byl
mrtvý. Buď zdráv, vesmíre, má lásko!-
