Václav Havel znal spisovatelku Edu Kriseovou z disentu. Prožila s ním nejbouřlivější revoluční týdny
a stala se nejprve jeho poradkyní a potom ředitelkou Odboru stížností a milostí na Pražském hradě. To,
co se dělo tenkrát, se už nikdy nebude opakovat: vlády se chopili myslitelé, spisovatelé, filozofové...
Sice bez praktických zkušeností s vládnutím, ale s těmi nejčistšími úmysly.
Autorka záměrně napsala život kladného hrdiny, aby lidé dostali příklad, idol, po marasmu, v němž žili
čtyřicet let. Aby pochopili, že se vyplatí být slušný a držet se své pravdy a život má smysl jenom tehdy,
když ho člověk žije ve vlastní celistvosti, a že stojí za to obětovat to osobní zájmu celé společnosti.
Též očišťuje pověst české národní buržoazie, rodiny, z níž Václav pocházel, a zachycuje vzpomínky
Havlových kamarádů a současníků, aby z jejich paměti vystupoval Václav Havel nejopravdověji
a nejživěji jako člověk se svými „výšinami i nížinami“.
Dvacet pět let po sametové revoluci tyto ideály a hodnoty stále postrádáme a z prvotního nadšení
jsme vystřízlivěli snad až příliš. Právě proto autorka toto vydání rozšířila o závěrečnou kapitolu,
kterou výstižně nazvala Od utopie k realitě. Mapuje v ní ony nezapomenutelné první dva roky, které
s Václavem Havlem na Hradě prožila. Někdy úsměvné, jindy vážné vzpomínky jsou jedinečným
svědectvím doby a vycházejí vůbec poprvé.
