Život před narozením se nám může zdát jako dávný sen. Zdá se těžké až nemožnési jej vybavit, natož vyložit. Přesto život každého z nás tak začal. Pokud připustíme,že jsme v tomto vývojovém stadiu nebyli psychicky „mrtví“, tj. měli vědomí a stále nespali, pak naše vědomí zanechalo paměťovou stopu, kterou jsme schopni znovu oživit...Každý z nás má v sobě z prenatální doby zabudovanou svoji osobní bibli. Vše, co jen potřebujeme udělat, je znovu oživit tuto paměť nebo, jak se říká obrazně, znovu se zrodit.
„Tyto (životopisné) básně budou výzvou těm skeptickým odborníkům, kteří pochybují o tom, že paměť buňky existuje, avšak setkají se s příznivým ohlasem u těch odvážných duší, které již nastoupily cestu do kouzelného buněčného světa agonie a extáze, a budou inspirovat ty duchovní aspiranty, kteří hledají osvícení seberealizací...“
