Autoři dokládají, že základ střední angličtiny (a tedy i moderní angličtiny) je severogermánský s četnými výpůjčkami ze staroanglické slovní zásoby, nikoli naopak. Střední angličtina pochází ze staré kontinentální skandinávštiny a k prolnutí obou slovních zásob nedošlo v době raného skandinávského osídlení Anglie, ale až o 200 let později, především ve 12. století. Autoři na základě četných gramatických rysů ukazují, že mezi skandinávštinou a střední/moderní angličtinou existují hluboké typologické podobnosti, které střední/moderní angličtinu řadí mezi severogermánské jazyky spíše než západogermánské.
