Druhý klavírní kvartet Es dur op. 87 (1889) napsal Dvořák na popud svého nakladatele Fritze Simrocka. Klavírní kvartet se totiž ke konci 19. století etabloval jako náročný druh komorní hudby. Dvořák splnil nakladatelův úkol snadno: Mám toho plnou hlavu, jen kdyby to mohl člověk ihned napsat! [...] Jde to nad očekávání lehce a melodie se mi jen hrnou. Zaplať pánbůh! Skladatelova slova odrážejí charakteristiku kvartetu, který bývá označován jako dílo bezstarostného tónu a národního zabarvení. Notový text edice je přejat ze Souborného vydání děl Antonína Dvořáka, sv. IV/10. Nezměněný přetisk tohoto vydání (samozřejmě s opravami zjevných chyb) vychází vstříc naléhavé potřebě dnešní provozovací praxe. Titul je doplněn novou předmluvou muzikoložky Evy Velické, která poukazuje na aktuální stav vědeckého bádání.
