Východiskem anthroposofické cesty poznání je nejbdělejší duševní schopnost člověka, která ho v pravém smyslu slova činí člověkem myšlení. Člověk je běžně užívá ve vědě, filosofii, technice i v praktickém životě, aniž by však většinou vyčerpával všechny jeho možnosti. Je proto snahou anthroposofické metody plně využít latentní síly myšlení, zbavit je jeho abstraktní stínovosti, pojmové ztrnulosti a uvádět je do pohybu naučit je chodit, jak říkal Rudolf Steiner. Znamená to vlastně uchopit myšlení v jeho nadsmyslové podstatě a oživit je tak, že může pronikat i do sféry života, která je první, nám nejbližší nadsmyslovou sférou duchovního světa. Znamená to proměnit myšlení ze síly, která pouze zrcadlí vnější jevy, v sílu zřivou, která je nástrojem poznání duchovních skutečností, podstaty všech jevů. Útlá knížečka.
