V Lampionovém průvodu rozehrál autor struny zajímavých protikladů, navíc procezených drsnou spravedlností dětského pohledu. Ten zviditelňuje ovzduší přeci jen přesycené strachem, přikrčeností a hrozbou nevysvětlitelného postihu. („Víte, já se do politiky nepletu… dneska je za všechno Jáchymov“). V konturách dětské neznalosti a dospělé ústupnosti nechal Jiří Slavíček výborně vyniknout vlezlou všudypřítomnost totalitní moci.
