Dnešní humanitní vědy nejsou jen oblastí vědění: jsou praktikami a institucemi. M. F. analyzuje jejich zrození, vzájemné vztahy. „Člověk“ se objevil v našem vědění nedávno. Nebyl objektem zájmu po tisíceletí: zrodil se díky proměně naší kultury. V tomto díle nejde o „dějiny“ humanitních věd, ale o archeologii současnosti. A o kritiku: neboť kde se tyto okolnosti změní, „člověk“ zmizí a uvolní místo možnému novému myšlení.
