Africké večery jsou plné tajemství. Skrývá se v nich strach z neznáma, neklid, rozechvění. Mezi prodlužujícími se stíny a posledními paprsky zapadajícího slunce zní tichý šepot, s postupujícím přítmím čím dál srozumitelnější. Hovoří nejen o událostech právě uplynulého dne, ale ožívají v něm i dávno zapomenuté příběhy. Kouzlu Afriky podlehl hned na své první cestě v roce 1965 i autor této knížky. Od těch dob navštívil subsaharskou Afriku mnohokrát. I z této knížky zní píseň divočiny
