Ústředním tématem Augustinova díla je biblická exegeze a její vztah k pohanské učenosti, která se rozvíjí vedle výkladu teorie znaku a metody homiletiky, kazatelského umění. V teorii znaku navazuje Augustin na platonismus a helénistickou filozofii, původ hermeneutiky nachází v exegetických metodách alexandrijských gramatiků, jeho homiletika vychází z antické rétoriky, jejíž teorii i praxi se Augustin jako všichni vzdělanci jeho doby povinně učil. Předkládaný spis hluboce ovlivnil vývoj křesťanské kultury a vzdělanosti, jakož i teologického myšlení ve středověku. Největšího porozumění se v některých obdobích dostávalo právě poslední, spíše praktické části, pročež bylo dílo známo také pod názvem De arte predicandi, „O kazatelském umění“.
