V posledním díle své trilogie Georges Duby ukazuje, jaké představy o ženách měli duchovní té doby a jak si je zdůvodňovali. V souvislosti s úžasným rozvojem společnosti, ale také pod vlivem -renesance 12. století- dochází kolem roku 1180 i v tomto ohledu k určitému vývoji. Nejbystřejší hlavy církve promýšlejí otázku vztahu pohlaví a řeší ji nejdříve čistě teologicky. Díky interpretačnímu úsilí zaměřenému na příslušné pasáže Písma a textů církevních otců, především svatého Augustina, dochází v klášterech k významným posunům v nazírání na dědičný hřích a na roli Evy, na vztah muže a ženy a na ženu vůbec. Tyto nové představy pronikají do laické společnosti prostřednictvím světského kněžstva, z jehož řad se rekrutují autoři různých výchovných spisů a také ovšem kurtoazních románů.
