Když byly vydány Groszovy vzpomínky Malé Ano a velké Ne knižně, hovořilo se o umělci jako o zrádci, který zradil dvě největší lásky svého mládí: avantgardní umění a komunismus. Grosz ale nemohl jednat jinak. Zůstal kritickým duchem a ironikem, pochybujícím o veškerém pokroku uměleckém i politickém…
