Spolu s Hvězdnými deníky Ijona Tichého a Bájemi robotů patří Kyberiáda k té části Lemova díla, ve které dominuje humor. A právě zde dosahuje autor v tomto směru maximálního účinku. Kříží techniku s gramatikou, science fiction se směšností a lze oprávněně říct, že celá Kyberiáda je groteska, tentokrát však ne filmová, ale literární - realizovaná prostřednictvím textu. Neúnavní konstruktéři Trurl a Klapacius - vzdálení potomci robotů, kteří se vzbouřili proti otrokářské tyranii lidí a uprchli do vesmíru, kde založili mocné říše - se nezastaví před žádným úkolem hodným jejich konstruktérského umu. Stroj skládající básně, stroj, který dokáže vyrobit všechno, co začíná na písmeno -n-, svět, ve kterém jsou zrušeny hmota, prostor a čas, to jsou jen některé ukázky jejich dovednosti.
