Známý pražský benediktin (1889–1979) proslulý především jako obnovitel slávy Sázavy, napsal v letech 1945–1957 několik kapitol o svatoprokopských legendách a také o dějinách Sázavy a Emauzského kláštera jako pokračovatele sázavských slovanských tradic, jak to určil jeho velký zakladatel císař a král Karel IV. Autor se zde pokusil především očistit původní románskou legendu od pozdějších především barokních nánosů. Tato knížka je vydávána u příležitosti znovuoživení řeholního života na Sázavě s příchodem slovanských mnichů řádu sv. Basila Velikého.
