Kniha se zabývá fenoménem, který je zhusta nazírán optikou protiklerikálního pokrokářství. Inkvizice byla prostředkem kontroly pravověrnosti, ale vlastní výkon spravedlnosti byl svěřován „světskému rameni“. Autor ukazuje inkvizici jako specifickou instituci nejen v dějinném vývoji, ale také v širší teritoriální různorodosti. Inkvizice vznikla z oslnění třemi velkými pokušeními: dočasné vlády, moci a peněz. Inkviziční tribunály se začaly objevovat ve Španělsku v 15. století, autor nás provede celou její historií.
