Ztráta blízkého člověka je vždy smutná. Když jde o milovaného manžela, otce malých děti a živitele rodiny, je sklíčenost vdovy pochopitelná. Když však navíc úmrtí provázejí nevysvětlitelné záhadné jevy, není se co divit, že Helena pozbývá sebejistotu, začne propadat skepsi, beznaději a sebelítosti. Přesto cítí zodpovědnost a ví, že i když manžel odešel, ona musí žít dál. Dokáže sobě i svému okolí, že se s pomocí přátel a rodičů s tragickou událostí vyrovná.
