Pan Hvězdička noc co noc poctivě svítil, jak se na slušnou hvězdu patří a jak se mohl každý na vlastní oči přesvědčit. Ve dne to bývalo horší. Když nevěděl, co s dlouhou chvílí, vzpomněl si na svůj pavučinový žebřík a po něm – šupky hupky na zem. A tady si dny krátil všelijak…
