Kniha se zabývá dosud málo zkoumaným obdobím třetího odboje, tedy demokratické rezistence, která od samého počátku byla přesvědčena o zločinnosti komunistického režimu, a tím pádem o nutnosti odporu vůči němu. Autor je přímý účastník tohoto odboje a kriminály a lágry byly pro něj zdrojem autentických zkušeností o brutalitě komunismu, ale také příležitostí k řadě cenných kontaktů. Z nich pak Miloslav Čapek vytěžil velkou část svého svědeckého materiálu. Autor se snaží včlenit události, jichž byl svědkem, do širších dobových souvislostí. Nejde mu jen o autenticitu, ale i o reflexi doby, která svou civilizační destruktivitou nemá obdoby.
