Povídkami z roku 1840, které máte před sebou, dosud mladý Adalbert Stifter (1805 – 1868) předstoupil před literární veřejnost. Přitom tento debutant rozhodně nepočítal s tím, že by měl někdy úspěch jako literát – pokládal se především za malíře a snažil se zdokonalovat právě v tomto řemesle. Pestré obrazy jeho prvotin jen názorně dokládají, že se viděl takto. V romantikou prodchnuté povídce Kondor se nocí toulá kocour, létající balon pozvedá dívku do zářivých výšin, jedna pařížská galerie se proměňuje v jeviště se zvláštní atmosférou. Jestliže Stifter v první povídce nanáší na plátno romantické a utopické fantazie, ve druhé povídce Ves na pláňce září barvy jeho dětství a autor nás seznamuje s krajem a s lidmi ve své vlasti. Tyto dvě povídky charakterizují proměnu pětatřicetiletého malíře a domácího učitele v literáta, a třeba si sám nebyl takové metamorfózy ještě vědom. Kondor a Ves na pláňce jsou proto díla, která představují klíč k pochopení autora Adalberta Stiftera, a nadto literární miniatury, které dodnes nepozbyly nic ze svého šarmu.
