Třináctiletá Bára Pražáková měla život v bavlnce. Žila ve šťastném domově, rodiče se v ní viděli, měla vše, co si vůbec mohla přát. Až zasáhl osud. Její maminka při služební cestě do Paříže tragicky zahynula. Otec byl zoufalý. Nezvládal domácnost ani Báru, byl plně zaujat svou prací. Až našel pomocnici v paní Dvořákové, která si vzala celou domácnost na starost. Zprvu hospodyně, pak manželka. Organizovala domácnost, chtěla zorganizovat i Bářin život. Bára se tomu zprvu moc bránila, až nakonec pochopila, že macecha má v mnohém pravdu. Že člověk se nemůže uzavírat do své bolesti a snění. Našla sama sebe.
